OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas: Léta Páně 1993. Prostorové umístnění: Království švédské. Forma mediální komunikace: hudební opus. Ansámbl: Necrony . Název představení: „Pathological Performances“. Obsazení a specializace: Anders Jakobson (kytara,baskytara,zpěv), Rickard Ahlstrand (bicí,zpěv) + hosté: Johan Axelsson(zpěv), Rickard Mahrle (flétna), Fredrick Folcke (akustická a jazzová kytara), Dan Swanö(zpěv). Identifikace představení: Grind. Počet artistických čísel: 12. Současný stav: stádium rozkladu (R.I.P.).
Bodová akupunktura a rozbor: Nadčasovost. Invence. Jistá míra geniality. Mírně perverzní či spíše nechutná textová tématika související s mikrosvětem lidského organismu, oděná ve dunivě-pískajícím zvukovém obalu. Precizní hudební performance, s mnohdy zarážejícímí dech beroucími pasážemi z produkce všech zúčastněných nástrojů. Jednolitý,ovšem nikoli monotónní nebo plytký nenásilně tvořený komplex. To jsou slova, která mne při poslechu tohoto opusu napadají. Plocha více než 52 minut Vám nabízí možnost bližšího setkání s inteligencí, s rozumem a s jasnou koncepcí tvořeného díla.Valivé tempo kytar je přerušováno místy snad až disharmonicky znějící strunnou elegií, která jakoby by byla implantována z různých žánrových zákoutí panství paní Hudby.Typická je změna kytarových temp a nálad, střídání hutnosti s melodikou, nesčetné množství přechodů.
Resumé neboli závěrečné shrnutí? Toto je grajnd-core made in Sweden. Dobou vzniku starý, ale troufnu si tvrdit, že stále nadčasový. Klepačky, dusot strun, překvapivé dechberoucí kytarové eskapády, hutnost, skrytá překvapení v podobě akustické a jazzové kytary, flétny a melodií, které tyto nástroje produkují. Mozart svého stylu. Dílo, které se nebojím označit za kultovní, a snad i za doporučenou „četbu“ pro každého posluchače Múzy hudební. Díky za pozornost, opona padá spolu s posledním výdechem. Pneumotorax? Exitus---------------
Rickard Alriksson
- bicí, vokály
Anders Jakobsson
- kytara, basová kytara, zpěv
Fredrick Folcke
- akustická a jazzová kytara
Rickard Mahrle
- flétna
Johan Axelsson
- zpěv
Dan Swanö
- zpěv
1. Rigor Mortis Sets In
2. Dexterous Embryectomy
3. Submassive Necrosis Disgorgement
4. Gynopathological Excav-eater
5. Accumulation of Exudate
6. Ocular Obliteration
7. Pro-rectal Carnage
8. Excavated,Eviscreated And Emaciated
9. Effervescing Discharge Of Putrescent Corpulence
10. The Squirming Worms
11. Acute Pyencephalus And Cerebral Decomposure
12. Funeral Ferocity
Pathological Performances (1993)
Necronycism:Distorting The Originals (mCD-covers) (1991)
Severe Malignant Pustule (demo) (1991)
Vydáno: 1993
Vydavatel: Poserslaugter Records
Produkce: Dan Swanö, Kaj Avila
Studio: Unisound studios, Finspang
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.